Západočeské muzeum v Plzni v roce 2018 digitalizovalo jednu inkunábuli a dva staré tisky. Inkunábule, část bible doplněná různými výklady (sign. 502 A 009), byla vytištěna v Benátkách v roce 1495 a její vazba byla zhotovena v polovině 16. století pro papeže Pavla IV. Starší tisk obsahuje dvojici děl vytištěných v Norimberku v druhé polovině 17. století s ukázkami kaligrafického písma, mladší, Anweisung zu der allgemeinen Reiß und Zeichnung-Kunst Johanna Georga Seillera, pochází z roku 1757 z Curychu.
Ze sbírek knihovny Královské kanonie premonstrátů na Strahově bylo v roce 2018 zpřístupněno 28 novověkých rukopisů, převážně ze dvou tematických skupin. Šlo jednak o památníky (štambuchy), jednak o historiografické prameny zejména z městského prostředí. Do první skupiny patří například památníky Matouše Günthera (DG IV 27), Josefa a Rudolfa Lidla z Myslova (AD VII 81), Michala Schumanna a Kašpara Caselia (AD IV 123), Adama Lehnera z Kouby (DF IV 24) nebo Kryštofa Schillinga (AD XIII 22), památníkové záznamy obsahuje také zápisník Jáchyma a Jana z Nostitz (DB V 12). Historiografické texty a soubory excerpt k dějinám jednotlivých měst jsou spojeny v první řadě s Prahou, u níž jde kromě sborníku DJ II 8 o díla Andrease Jakoba Vogdta (DJ II 10, DJ II 13) a Václava Jakše (DH III 20). Z dalších měst jsou zastoupeny Český Brod (DF IV 42, DD II 5), Kouřim (DG II 36), Litoměřice (DA IV 1, DA IV 12), Mladá Boleslav (DF V 10, DG III 41), Plzeň (DC III 15, DD III 1) a také slezský Bolesławiec (DB V 48). Ze šlechtického prostředí pochází rodová kronika, kterou sestavil Johann Georg von Höpflingen und Bergendorf (DG I 6), genealogické dílo o rodu Wunschwitzů (DH II 22) a také několik rukopisů s německými texty Rožmberské kroniky.
Národní lékařská knihovna Praha zpřístupnila ze svých sbírek pět starých tisků nebo jejich konvolutů. Nejstarším je sborník německých lékařských textů, vytištěných kolem poloviny 16. století ve Frankfurtu nad Mohanem (signatura T 452), další tisky pocházejí z doby od konce 16. do konce 18. století. Většina děl je německých, české zastupuje Kniha o babském umění Rafaela Johanna Steideleho, vytištěná v roce 1778 (signatura T 446).
Nově zpřístupněné kodexy NK pocházejí ze tří větších provenienčních celků: starého fondu NK, rukopisů kláštera v Teplé a bývalé pražské lobkowiczké knihovny. Po obsahové stránce jde o pestrý soubor, v němž převažují kodexy teologické, liturgické a homiletické, zastoupena jsou ale také díla legendistická, lékařská, gramatická, filozofická či právní a rukopisy biblické, v některých případech s výklady. Kodexy s dochovanými vlastnickými záznamy pocházejí z významných českých středověkých knihoven: kromě kolejí pražské univerzity jde např. o svazky z augustiniánských kanonií v Roudnici nad Labem a Třeboni nebo z cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně. Nejstarší zpřístupněné kodexy pocházejí z 12. století, nejmladší z počátku 16. století. Z jazykového hlediska výrazně převažuje latina, digitalizována je ale také významná památka české literatury, tzv. Hradecký rukopis s duchovními skladbami a satirami (signatura XXIII G 92), z německých kodexů pak některé rukopisy s právními texty (Teplá MS. C 5, Teplá MS. D 13). Pro dějiny knižní malby jsou zajímavé např. kodexy Teplá MS. E 46, pocházející z roku 1491 z Magdeburgu, rukopisy českého původu Teplá MS. D 16 (Nový zákon s komentář) a Teplá MS. b 15 (modlitební kniha) nebo italský rukopis Teplá MS. E 8.
Z fondů Slovanské knihovny bylo v roce 2017 zpřístupněno osm rukopisů. Nejstaršími z nich jsou neúplný Suděbnik Ivana III., sborník práva ruského státu (signatura B 1), opsaný snad roku 1560, a liturgický kodex (signatura T 4311), který vznikl na Ukrajině nejspíše na konci 16. století. Další digitalizované rukopisy pocházejí ze 17. a 18. století z území Ruska, Ukrajiny a Chorvatska.
Muzeum Brněnska v roce 2017 digitalizovalo pět středověkých rukopisů pocházejících z knihovny benediktinského kláštera v Rajhradě. Kromě sbírek kázání, mezi jejichž autory jsou Ondřej z Brodu a Albert z Padovy, se jedná o lékařský sborník R 421 a kodex R 427 s obsahově rozmanitými texty, které zahrnují legendy, díla ke zpovědi, spis De ludo scaccorum Jakuba de Cessolis a další.
Severočeské muzeum v Liberci zpřístupnilo v roce 2017 ze svých fondů tři novověké kodexy. Jejich obsahem jsou výpisy ze soudních kvaternů desk zemských z let 1557–1600 (inv. č. ST 1609), opis díla Viktorína Kornela ze Všehrd O práviech, súdiech i dskách země České knihy devatery pořízený v roce 1609 v Hradci Králové (inv. č. ST 1607) a soubor opisů listin a účtů rodiny hrabat Colloredo-Wallsee (inv. č. ST 1621).
Vojenský historický ústav Praha zpřístupnil ze svých fondů dalších 30 rukopisů, převážně z 18. století. Po obsahové stránce jde zejména o příručky k výcviku vojska, zastoupena je ale také kartografie a teoretická díla věnující se fortifikacím; množstvím nákresů je výjimečný výklad o palných zbraních sign. IIR C 15860. Většina digitalizovaných svazků pochází z knihovny rodu Thun-Hohensteinů v Děčíně a z knihovny sasko-těšínských vévodů.
Knihovna Národního muzea digitalizovala v roce 2017 ze svých sbírek tři rukopisy. Dva pocházejí ze 14. století a ve středověku byly součástí knihovny augustiniánského kláštera v Roudnici nad Labem; jde o soubor děl sv. Ambrože, který je italského, pravděpodobně bolognského původu (XVI A 14), a glosu ke knize Job dokončenou v roce 1354 (XVI A 15). Poslední rukopis, latinská bible, byla opsána pro mistra Ondřeje v roce 1440 (XVI A 1).
Národní technická knihovna zpřístupnila v roce 2017 deset tisků a jejich konvolutů. Jednotlivá díla byla vytištěna v 18. století převážně v Německu, ale také v Polsku a Švýcarsku; nejstarším digitalizovaným tiskem je část díla Christiana Wolffa Elementa matheseos universae, vytištěná v Ženevě roku 1735. Kromě matematiky jsou zastoupena přírodovědná pojednání, ale i praktické příručky (astronomie, geometrie, zeměměřičství, účetnictví ad.).
