Blog

Z fondů Regionálního muzea v Mikulově bylo zpřístupněno dalších pět kodexů a jejich částí. Rokem 1416 je datován opis teologického slovníku Floretus, který podle českých marginálií vznikl na území českého státu (MIK 6373), také části teologického sborníku MIK 6369 jsou datovány, a to do roku 1475. Pod signaturou MIK 6391 jsou uloženy zlomky misálu 14.-15. století. Novověké kodexy zastupuje německý opis části řehole třetího řádu sv. Františka (MIK 6390) a sborník právních textů (MIK 6371).

Strahovská knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově zpřístupnila v roce 2019 36 novověkých rukopisů a jeden starý tisk - Českou kroniku Eneáše Silvia Piccolominiho (Pia II.), kterou přeložil a v roce 1510 vytiskl Mikuláš Konáč z Hodíštkova (sign. DR IV 10). Digitalizované rukopisy jsou uloženy na signaturách DA I-DA III a pocházejí z rozmezí od 17. do 19. století. Také jejich obsahová skladba je pestrá: zahrnuje např. soubor liturgických rukopisů premonstrátské provenience, některé získané až v 19. století z území dnešního Německa; odborná pojednání z oblasti přírodních i humanitních věd (např. geologa Jana Tadeáše Antonína Peithnera z Lichtenfelsu nebo historika umění Jana Jakuba Quirina Jahna); konvolut listů jezuitských misionářů a jejich opisů (DA II 15); básně a povídky; opis hudebních děl cisterciáka Johanna Georga Vogta (DA II 20); iluminovaný Kunst-Buch der Pferde (DA II 22); opisy teologických děl a přednášek pocházející z pražského arcibiskupského semináře; záznamy řečí Bernarda Bolzana z let 1808-1818; opisy různých tisků a další texty.

Další skupina digitalizovaných dokumentů NK ČR čítá 19 středověkých kodexů. Nejstarším z nich je rukopis IV.D.7, který byl ve své většině napsán kolem poloviny 11. století ve skriptoriu kláštera v Břevnově, nejstarším doloženém skriptoriu v českých zemích, a obsahuje homilie na evangelia papeže Řehoře I. Rovněž další kodexy jsou převážně českého původu a byly napsány v rozmezí 13.-15. století. Zaznamenávají díla teologická (mj. církevních otců Augustina, Jeronýma, Řehoře a Isidora ze Sevilly), biblické výklady (např. Haymona z Auxerre, Honoria z Autunu, Mikuláše z Lyry, Mikuláše z Gorranu), texty kazatelské a v menší míře církevně-právní, rétorické, astronomické a filozofické. Liturgické rukopisy jsou zastoupeny breviářem druhé poloviny 13. století IV.D.9, který byl podle některých rubrik nejspíše užíván při kostele sv. Víta na Pražském hradě. Iluminacemi jsou zdobeny rukopisy IV.D.10 (figurální iniciála s P. Marií a Ježíškem, po stranách dvojice postav) a IV.E.19 (ornamentální iniciály).