V roce založení Hudebního oddělení v rámci knihovny, v roce 1923, se podařilo jeho zakladateli, skladateli Ladislavu Vycpálkovi získat celek pěti Dvořákových autografů. Jedná se o rukopisy, jež sloužily jako předlohy pro první tištěná vydání příslušných skladeb v berlínském nakladatelství Schlesinger (v letech 1880 a 1881).
Antonín Dvořák v roce 1879 v době spolupráce s nakladatelstvím Schlesinger. Xylografie podobizny publikovaná jako součást jedné z jeho vůbec prvních biografií, a sice v lipském listu Musikalisches Wochenblatt. (Životopis z pera Hermanna Krigara vycházel na pokračování od 26. 12. 1879 do 13. 2. 1880.)
K navázání kontaktů mezi skladatelem a nakladatelem došlo v lednu 1879, kdy skladatele oslovil Robert Lienau z nakladatelství s tím, že chce vydat nějaké jeho skladby. Měl totiž možnost poznat jeho Slovanské tance a Moravské dvojzpěvy, číst a slyšet nadšené ohlasy berlínského kritika Luise Ehlerta a skladatele Johannesa Brahmse.
Obálka dopisu z nakladatelství Schlesinger zaslaného Dvořákovi 28. března 1879 (ČMH–MAD, S 76/1165), v němž je žádán, aby poslal kromě avizovaných větších kompozic také nějaké menší, třeba pro klavír. Rovněž je žádán, aby u skladeb, jež pošle, uvedl své požadavky na honorář.
Adresát byl uveden bez udání ulice. Již jméno skladatele stačilo, aby byl dopis doručen:
"Herrn Anton Dvořák / Tonkünstler und / Komponist / Prag."
[Panu Antonínu Dvořákovi / hudebnímu umělci a / skladateli / Praha].
1. července Robert Lienau potvrdil, že dostal od skladatele k nahlédnutí šest kompozic, včetně jeho Klavírního koncertu g moll. Hned 13. července učinil Dvořákovi nabídku: ze zaslaných skladeb by rád k vydání přijal tři – Klavírní trio B dur, op. 21, Klavírní kvartet D dur, op. 23 a Smyčcový kvartet d moll, op. 34 – ale požádal k nim ještě o dvě: o sešit písní (vydaných posléze jako op. 9) a o orchestrální suitu (šlo o skladbu Česká suita, op. 39).
Úryvek dopisu Roberta Lienau Antonínu Dvořákovi z 13. 7. 1879 (ČMH–MAD, S 76/1168):
"... Sie senden mir noch die Suite für Orchester und ein Heft mit 5–6 Liedern, u. ich zahle Ihnen für die 5 Sachen zusammen 1000 Mark. ..."
[... Pošlete mi ještě Svitu pro orchestr a sešit s 5–6 písněmi a já Vám za těch 5 věcí dohromady zaplatím 1000 Marek. ...]
Celek pěti skladeb vydaných u Schlesingera sestává ze starších i čerstvě zkomponovaných opusů z rozmezí let 1871–1879.
Nejstarší jsou dvě písně na slova Elišky Krásnohorské z Schlesingerovy edice Vier Lieder, op. 9, jež Dvořák v listopadu 1871 složil na původní český text. Později byly upraveny v souladu s německým překladem Josefa Srba Debrnova. Další dvě písně edice vznikly později, není vyloučeno, že až v roce 1879, na text Vítězslava Hálka (v německém překladu Balduina Dörfela). V Schlesingerově tisku, stejně jako v autografních předlohách, měly písně jen německé texty.
Antonín Dvořák: Vier Lieder, op. 9, autograf, první notová strana, sign. 59 R 111. V případě prvních tří písní se jedná o novou autografní verzi dřívějšího notového zápisu. V případě poslední písně je jediným, bohužel však dnes nekompletním, autografem (chybí poslední list).
Na první straně vlevo nahoře je zaznamenán rok původního vzniku kompozice (1871), rukopis ale pochází až z roku [1879]. Dole uprostřed je tužkou poznamenáno číslo ploten Schlesingerova tisku.
Všechny skladby vydané u Schlesingera skladatel před vydáním tiskem v různé míře revidoval. Je nepochybné, že jej na velmi zodpovědný přístup k přípravě děl pro tisk navedl Johannes Brahms, a to v souvislosti se skladbou, již mu Dvořák z vděčnosti za uznání dedikoval, se Smyčcovým kvartetem d moll, vydávaným následně právě u Schlesingera:
„Píšete poněkud chvatně. Doplníte-li však ono množství scházejících křížků, be a odrážek, pak pohlédnete snad někdy trochu ostřeji také na noty samy, vedení hlasů atd. Promiňte mi velmi, muži, jako jste Vy, je velmi opovážlivé projevovat v takových věcech taková přání!“
Antonín Dvořák si Brahmsova slova vzal s povděkem k srdci.
"...musím Vám být za to jen velmi vděčný, neboť teď jsem skutečně viděl to množství špatných not a nahradil jsem je jinými. To, že jste byl tak laskav a přijal ode mne dedikaci díla, přimělo mě tím více k tomu, abych právě na d moll kvartetu mnohé změnil..." (15. 10. 1878)
Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet d moll, op. 34, autograf, první notová strana, sign. 59 R 114. V horní části strany lze vidět zapsané datum označující dobu, kdy Dvořák rukopis začal psát: 7. 12. 1877, a rovněž dedikaci skladateli Johannesu Brahmsovi. Pod notami čteme skladatelův pokyn do nakladatelství: "Ich bitte überall den Tenorschlüssel in der Cellostimme in den Violin schlüßel zu übertragen!" [Prosím všude v hlase violoncella přenést tenorový klíč do houslového!]
I když rukopis vykazuje razury, škrty a v závěru byl zjevně vyměněn list, aby mohlo být zapsáno nové znění, s datem 18. 12. 1877, není jisté, že se jedná o "pracovní rukopis", v němž Dvořák prováděl změny, o nichž se Brahmsovi zmiňuje. Existuje určitá možnost, že jde již o výsledek zásadního přepracovaní a o nový zápis, jenž byl ještě revidován.
Skladbou, jejíž autograf mimořádně dokumentuje samotný kompoziční proces, neboť obsahuje části prvotního zápisu partitury i nejrůznější zásahy včetně zásadní revize, je Klavírní trio B dur, op. 21, první Dvořákovo dochované klavírní trio. Téměř polovina listů autografu byla v rámci přepracování nahrazena jinými. Celý střední díl třetí věty byl nově utvořen zcela odlišnou hudbou.
Antonín Dvořák: Klavírní trio B dur, op. 21, autograf, titulní list, sign. 59 R 112. Tiskacími tučnými písmeny zapisoval skladatel titulní listy svých skladeb v první polovině roku 1875.
Antonín Dvořák: Klavírní trio B dur, op. 21, autograf, strana 17a, sign. 59 R 112. Původní znění závěru druhé věty a začátku třetí věty, které bylo při revizi přelepeno listem s novým zněním.
Antonín Dvořák: Klavírní trio B dur, op. 21, autograf, strana 17c, sign. 59 R 112. Nový zápis závěru druhé věty a začátku třetí věty na přidaném listu.
Antonín Dvořák: Klavírní trio B dur, op. 21, autograf, strana 17b, sign. 59 R 112. Nový při revizi přilepený list na list původní, který se postupem času uvolnil, obsahuje stejně jako list, k němuž byl přilepen, zbytky barevných lepidel.
Antonín Dvořák: Klavírní trio B dur, op. 21, autograf, strana 18, sign. 59 R 112. Původní list s notovým textem z roku 1875, jenž byl revidován pomocí škrtů v roce 1879.
Díky částečně dochované korespondenci (dopisům adresovaným Dvořákovi z nakladatelství) lze sledovat, kdy Schlesinger díla k vydání přijal, kdy je vrátil Dvořákovi k provedení revize, jak dlouho revize trvala a kdy je od něj dostal zpět. Na začátku srpna 1879 poslal nakladatel rukopisy Dvořákovi zpět k revizi, v říjnu 1879, kdy potvrzoval příjem Tria, již informoval, že Klavírní a Smyčcový kvartet jsou v tisku.
Antonín Dvořák: Klavírní kvartet D dur, op. 23, autograf, titulní strana, sign. 59 R 113. Skladba vznikala v bezprostřední časové blízkosti Tria B dur. Zápis titulního listu tiskacími písmeny potvrzuje, že i dochovaný autograf této skladby pochází ze stejné doby roku 1875.
Antonín Dvořák: Česká suita, op. 39, autograf, titulní strana, sign. 59 R 115. Jedná se o nejaktuálnější skladbu z pojednávaného celku, již získalo nakladatelství Schlesinger k vydání – byla zkomponována v roce 1879 a hned téhož roku byla přijata k vydání.
Antonín Dvořák: Klavírní kvartet D dur, op. 23, autograf, první strana, sign. 59 R 113. Datum započetí psaní rukopisné partitury je uvedeno v pravém horním rohu: 24. 5. 1875. Dvořák DvořákDvořákDvořákDvořářákDvořářákDvořá
Antonín Dvořák: Česká suita, op. 39, autograf, první strana, sign. 59 R 115. Skladba měla premiéru na Svatojanské akademii Spolku českých žurmalistů téhož roku, 16. 5. 1879. Tištěná edice byla avizována v dobovém periodiku v červenci 1881 (Hofmeister: Monatsbericht).
Představené Dvořákovy rukopisy uchovávané v NK ČR (sign. 59 R 111–115) jsou až na zmíněné tři písně edice Vier Lieder jedinými dochovanými autografy příslušných skladeb. Na základě původního vlastnictví Schlesingerova nakladatelství lze brát jako fakt, že sloužily jako předlohy pro vydání, i když údaje o Schlesingerově tisku jsou zaznamenány jen v jednom z autografů (Vier Lieder) a notový text tištěných vydání se v mnoha detailech od znění autografů liší. Ke změnám a finálním revizím notového textu muselo dojít při korekturách v korekturním obtahu.
https://new.manuscriptorium.com/apis/resolver-api/en/browser/default/detail?url=https%3A//collectiones.manuscriptorium.com/assorted/AIPDIG/NKCR__/A/AIPDIG-NKCR__59_R_115____42OCFYA-cs/&imageId=https://imagines.manuscriptorium.com/loris/AIPDIG-NKCR__59_R_115____42OCFYA-cs/ID0001P