Opera Rusalka

„Bylť Antonín Dvořák genius, jenž posvětil vše, čeho se dotkl.“

Jaromír Borecký

Spojení Národní knihovny ČR s Antonínem Dvořákem přesahuje rámec knihovních sbírek – sahá například i k osobnosti jejího prvního ředitele v době po vzniku Československa, Jaromíra Boreckého.

Jaromír Borecký (1869–1951), knihovník, básník, orientalista, překladatel, hudební kritik a muzikolog, který v knihovně pracoval 40 let a byl jejím ředitelem v letech 1920–1930, se se skladatelem Antonínem Dvořákem osobně znal a jeho dílo svou publikační činností přibližoval veřejnosti. Jeho bratr, houslista Václav Borecký, s Dvořákem v několika komorních uskupeních koncertně vystoupil.

Jako hudební referent Národních listů napsal jednu z prvních recenzí premiéry Dvořákovy Rusalky, jež se konala 31. 3. 1901 v Národním divadle. Pro své texty používal šifru "–q".

"Je to Dvořák na novém poli, v novém ovzduší, v nových odstínech, ale přece od kosti celý Dvořák."

"Dvořákova hudba k Rusalce má tři vynikající vlastnosti: duchem je česká, výrazem pohádkově féerická, invencí převážně lyrická. Českost jeví se hlavně v rythmice, jíž je co chvíli do polkového skoku, jindy zadupe si docela s furiantskou vzdorovitostí, jinde zas vlní se těmi táhle kolébavými třídobými rythmy, které znáte z mistrových slovanských tanců i z jeho valčíků, jež on snad jediný přes nebezpečnou blízkost cizího živlu dovede zabarviti lidovým přízvukem."

"Féerický kolorit dodává hlavně orchestrace. Dvořák jeví se i v novém svém díle mistrem instrumentačního umění. Jak on nechá se zatřpytiti houslím, zpívati violoncellům, lkáti hoboji, misiti se flétnám a klarinetům, roniti se arpeggiím harf, hledá sobě právě v této partituře rovně, kde tolik na náladě záleží...."

"Opera potkala se s úspěchem velmi srdečným. Mistr Dvořák nestačil se děkovati se spoluúčinkujíčími..."

Také ve svém Stručném přehledu dějin české hudby z roku 1928 nemohl Rusalku opomenout:

„R u s a l k a“ svou pohádkovou poesií a lyrikou nejlépe přilehla naturelu Dvořákovu, který tu mohl rozhazovati i perly své melodické vynalézavosti, i národní názvuky a humor, i všechnu oslnivost své orchestrální palety. Stvořil jí své zpěvoherní dílo nejkrásnější, nejucelenější...

A ve svém pojednání Antonín Dvořák v písni z roku 1912 uvedl:

„…snadno dovedl vyzpívávat nejčistším duchem romantickým v »Rusalce« melancholickou poesii lesních tajemství. Sem, do tohoto posledního díla jakoby hudba Dvořákova byla slila v krůpějích husté essence svou nejvlastnější stajenou duši. Básnický text jakoby šťastně zde byl vyloudil ze strun jeho bytosti tóny dosud tam dřímající a pomohl rozžhaviti jeho jemnou, křehkou, snivou sensitivnost na stupeň dosud neznámý. Ale snad právě proto, že uhodil na hlavní nerv jeho bytosti. I jeho hudba je takováto Rusalka, volná dcera hlubin přírodních, plod mystických sil, klíčících a zrajících hluboko v šeru, daleko od střízlivého denního světla lidského rozumu. Po melodických liniích této opery cítíte jako démantové kapky kanouti slzy přírody, jíž se zasteklo být pouhou silou a jíž se zachtělo být věděním. A našel snad právě proto Dvořák tak nádherný výraz pro tuto truchlivou touhu přírody, že ji sám v sobě byl poznal?“

"Složme proto již nástroje své malomocné analysy a podivujme se velikému skladateli, o němž tak jako snad o nikom jiném v celém českém umění vůbec platí prostě, že tu jest — nic více a nic méně, v celém ohromném významu tohoto zdánlivě jednoduchého slova. Podivujme se mu tak jako se podivujeme všemu, co v přírodě působí, sladkou krásou své pouhopouhé prosté existence — tak jako stromům, ptákům a květům, které šumí, zpívají a voní proto že jsou, protože to je samozřejmo, protože jinak nemohou."

První edice Rusalky

Ve sbírkách NK ČR jsou uloženy všechny základní notové edice celé opery i edice porůznu vydaných oblíbených árií, edice libreta i literatura. Některé jsou již digitalizované, často jsou však kvůli autorským právům vzdáleně nepřístupné.

Libreto opery od Jaroslava Kvapila bylo poprvé vydáno tiskem hned v roce 1901 v nakladatelství F. Topiče.

Jako první notový materiál byl v roce 1905 v nakladatelství Mojmíra Urbánka publikován klavírní výtah, který vypracoval Josef Faměra. Nakladatelská práva později převzala Hudební matice a hudebnina postupně vyšla ve více než desítce dalších vydání.

Partitura opery Rusalka vyšla poprvé v rámci Souborného vydání Společnosti Antonína Dvořáka v roce 1959, s předmluvou Otakara Šourka.

Nejvíce tištěných vydání se dočkala nejoblíbenější Árie Rusalky při měsíčku.

...

...