Sbírka historické korespondence

Sbírka historické korespondence byla založena spolu s Hudebním oddělením v roce 1923. V dopisech, pohlednicích, korespondenčních lístcích nebo například navštívenkách se vzkazy zachycuje písemný styk osobností hudebního života zejména 19. a 20. století. Sbírka je primárně bohemikálně zaměřena (byla příznačně zahájena nákupem smetanovské korespondence), obsahuje však i položky zahraniční.



Dopisy Bedřicha Smetany

V Hudebním oddělní NK ČR je uloženo šest dopisů, jež napsal Bedřich Smetana (1824–1884) v rozmezí let 1860–1877. Adresáty těchto dopisů byli kromě rodiny (matky, otce nebo sestry Františky), skladatel Alois Hnilička (1826–1909), zpěvácký spolek v Lipsku nebo operní pěvec Jan Novák. Ten na sklonku roku 1877 vyjednával povolení provozování opery Prodaná nevěsta v Plzni a o Smetanových podmínkách informoval veřejnost prostřednictvím Plzeňských listů (1878, 6.1.):

'Mistr Smetana svolil, aby p. Novák dával si operu jeho Prodaná nevěsta za příjem s tím výslovným přáním, aby se zpěvohra dávala co možná úplně, s recitativi místo s prosou a ve třech aktech (u nás dávala se ve dvou aktech). Dále si přeje, aby se nevynechal ballet ku konci prvního aktu, jelikož prý by se celý effekt seslabil'.

Nejlépe čitelný a zachovaný je dopis Bedřicha Smetany do Lipska z roku 1869, v němž adresáta informuje, že mu zasílá tiskem vydanou sbírku se sbory.

Více: Bedřich Smetana. Korespondence. I, II, III. Praha: KLP, 2016-.

Sbírka korespondence Emy Destinnové

Kolekce korespondence české operní pěvkyně a propagátorky českého umění Emy Destinnové (1878–1930) obsahuje dopisy, jež pěvkyně psala mezi lety 1901 až 1930 (celkem 40 položek). Jsou adresované například houslistovi Janu Mařákovi (1870–1932), pěvci Luďku Mandausovi (1898–1971), nakladateli Josefu Švábovi (1860–1932) nebo především jejímu obdivovateli, příteli a právníkovi Rudolfu Schránilovi (1880–1940) a jeho rodině. Dopisy z období posledních deseti let jsou smutnou výpovědí o jejím kariérním sestupu a finančních problémech.

Více: HAVRÁNKOVÁ, Lucie. Pozdravy z hudebního světa: kolekce dopisů od Suka, Foerstera a Destinnové. Dějiny a současnost, 2024, 46(1/2), strana 50-52.

Korespondence Blanche Selvy a Daniela Mullera adresovaná skladateli Ladislavu Vycpálkovi

Hudba přispěla k sebevědomí nově vzniklého státu Čechů a Slováků na mezinárodní poválečné scéně nezastupitelnou měrou. Jedním z úspěchů prvního 'diplomatického' turné domácí umělecké špičky po vzniku samostatného Československa do Francie, Anglie a Švýcarska (mezi 21. květnem a 15. červnem 1919) bylo navázání kontaktu s francouzskou klavíristkou Blanche Selvou (1884–1942). Ta ve své domovině nadšeně prováděla a propagovala moderní českou hudbu, zdejší posluchače zase zasvěceně seznamovala se skladatelskou modernou francouzskou.

S českou meziválečnou hudbou je též nerozlučně spjat francouzský literární historik Daniel Muller, jenž se coby zároveň překladatel zasloužil o francouzskou premiéru Smetanovy Prodané nevěsty při příležitosti desátého výročí vzniku Československa (Paříž 1928), o francouzské překlady některých děl Janáčkových, přičemž je mimochodem taktéž autorem první francouzské monografie o Leoši Janáčkovi (Paříž 1930), a konečně o francouzskou premiéru (Paříž 1930) Kantáty o posledních věcech člověka (pražská premiéra 1922) zakladatele Hudební oddělení NK ČR Ladislava Vycpálka (1882–1969).

Více: KORDÍK, Pavel. Z francouzské rukopisné korespondence ve sbírkách Hudebního oddělení NK ČR adresované Adolfu Čechovi a Ladislavu Vycpálkovi, in: Uchovat, prozkoumat, oživit, s. 58–70.

KORDÍK, Pavel. „Pařížská“ partitura Ladislava Vycpálka. Dějiny a současnost, 2024, 46(5), s. 22–24.

KORDÍK, Pavel – TSIOUTIS, Annini. Lettres Autographes Françaises aux Archives du Département de la Musique de la Bibliothèque Nationale de la République Tchèque. Fontes artis musicae, 2022, 69(4), s. 269–296.