Období pohusitské a 16. století

Husitské hnutí znamená pro českou knižní kulturu radikální přeryv. Pro mnoho klášterních knihoven přineslo rozptýlení jejich fondů a řada kodexů asi i fyzicky zanikla, ale ani v době plenění církevního majetku nezmizelo vědomí o materiální ceně rukopisů, které tak mohly být raději zpeněženy, než zničeny. (Ještě v pohusitské době chce pozdější papež Pius II. v Čechách kvůli její láci koupit bibli.) Vliv na celkový pokles kvality iluminátorského umění měla absence objednavatelů a určitá politická izolace českých zemí. Na druhé straně reprezentaci nezanedbávaly ani osoby, které doba husitská na společenském žebříčku vyzvedla – příkladem může být husitský hejtman Filip z Padařova a bible, kterou si nechal napsat. Vůbec biblické rukopisy se nyní mezi malířsky zdobenými objevují častěji (na úkor kodexů liturgických) a svůj vztah k husitství dávají najevo financováním opisů české bible i některé šlechtické rody. Návaznost na předchozí vývoj vznikem a působením iluminátorské dílny, spojené se jménem Mistra šelenberské bible, můžeme v Praze doložit asi od konce čtvrtého desetiletí 15. století.
Vynález knihtisku předznamenává i postupný ústup knižní iluminace. V jednom směru silně ovlivňuje bohatství motivů a námětů – grafika se postupně stává vzorníkem používaným i v knižní malbě (inspirací jsou v první fázi zejména grafiky Mistra ES, později je oblíbený zvláště Martin Schongauer). Knihy zdobené dřevořezy už iluminátorskou výzdobu nepotřebují, a tak se knižní malba od konce 15. století postupně přesouvá zejména k výzdobě drobných osobních modlitebních knížek a na stránky graduálů.
Významnou osobností poslední třetiny 15. století byl Mistr brevíře Fridricha III., činný na Moravě, ale i v rakouských zemích, od sedmdesátých let 15. století působí ve východních Čechách Jan Mikus a v Praze dílna Valentina Noha z Jindřichova Hradce. Nejdůležitějšími postavami knižní malby sklonku 15. a počátku století byli záhy zemřelý iluminátor Matouš, Janíček Zmilelý z Písku a jménem neznámý Mistr litoměřického graduálu. Pro vývoj na Moravě hrála větší roli blízkost dvorského centra v Budíně, kde sídlil nejprve Matyáš Korvín, známý i svými bibliofilskými a mecenášskými aktivitami, a kam přesídlil i Vladislav Jagellonský.
Iluminace 16. století je závislá na objednávkách měšťanského prostředí a realizuje se zejména v již zmíněné výzdobě graduálů, na niž se v průběhu 16. století v Praze specializovaly dílny Jana Táborského z Klokotské hory a Jana Kantora, zv. Starý, které spolupracovaly s iluminátory Fabiánem Puléřem, Matyášem (Matějem) Hutským z Křivoklátu a Matoušem Ornysem z Lindperka, zejména ve východních Čechách potom působil (i jako malíř epitafů) Matouš Radouš.