Liturgické rukopisy a sborníky modliteb

  • Misály
  • Misál obsahuje texty, které kněz přednáší nebo zpívá při mši, a to pro neměnné části mše a pevné a pohyblivé svátky. V průběhu středověku byly do misálu jako jednoho kodexu postupně spojeny části, zapisované původně odděleně (jimiž byla např. čtení z evangelií a epištol, zaznamenaná v evangeliářích a epištolářích). Texty k nejvýznamnějším svátkům bývají zdobeny iniciálami s obvykle pevně daným ikonografickým námětem, různé však bývají – podle možností objednavatele – jejich množství a kvalita. Zaznamenané svátky se částečně liší podle místa původu a jsou tak důležitou pomůckou pro určení místa původu jednotlivých rukopisů.
  • Breviáře
  • Obsahem breviářů jsou modlitby a další texty pro každodenní modlitbu duchovních. Jejich obvyklou součástí (která se opět ale vyskytuje i samostatně) je žaltář – starozákonní kniha žalmů, která bývá doplněná o další modlitby ze Starého a Nového zákona (tzv. kantiky), chvalozpěv Te Deum laudamus a litanie.
  • Antifonáře
  • Tento typ rukopisů obsahuje soubory antifon, střídavých zpěvů, které byly součástí jak mše, tak hodinkového oficia.
  • Knihy hodinek a modlitební knížky
  • Hlavně v pozdním středověku se pro osobní používání zbožných laiků hojně objevují rozměrem nevelké knihy modliteb (označované i jako hodinky – v případě, že jsou tyto modlitby uspořádané podle jednotlivých denních úseků a napodobují tak breviář). Knihy hodinek bývají bohatě iluminované a jejich výzdoba kromě obvyklých výjevů spojených se životem Krista nebo P. Marie pojednává i témata pomíjivosti lidského života, jakým je např. tanec mrtvých. Největšího rozšíření dosáhl tento typ rukopisů v západní Evropě, odkud také pochází řada rukopisů uložených dnes v českých knihovnách.
  • Graduály
  • Graduály obsahují texty mešních chórových zpěvů a jejich nejstarší dochované české rukopisy pocházejí z klášterního prostředí. Od 15. století vznikaly četné takové rukopisy pro potřebu měšťanských literátských bratrstev. Bratrstva nebo jejich jednotliví členové se stávali donátory bohaté iluminátorské výzdoby, která vychází z ikonografie církevních svátků, ale ve výzdobách okrajů stránek doplňuje i výjevy z každodenního života nebo postavy zadavatelů, jejichž jména bývají u iluminací nezřídka uvedena. Od 16. století v Čechách existovaly dílny, zaměřené přímo na zhotovení tohoto typu knih.
  • Duchovní písně
  • Liturgické rukopisy nebo sborníky duchovních písní také obsahují některé další známé památky české literatury.
  • Výjimkou je do určité míry rukopisný kontext nejstarší známé české duchovní písně Hospodine pomiluj ny, pocházející z 10. nebo 11. století (za jejího autora bývá někdy považován sv. Vojtěch). Její nejstarší notovaný záznam pochází z roku 1397 a najdeme jej na f. 15r sborníku Národní knihovny ČR, III.D.17 - Varii tractatus et canticum "Hospodine pomyluj ny". Jinak je ale dochována např. na posledním listu sborníku kázání z druhé poloviny 14. století (Národní knihovna ČR,VI.A.21, f. 284v) Sermones nebo na zadním přídeští kazatelského sborníku s některými díly Jana Husa (Národní knihovna ČR, XI.B.3) Textus varii, praecipue sermones.