Mluvené slovo bylo nejrozšířenějším sdělovacím prostředkem středověku, a kázání tak představovalo nejmasověji působící médium. Kazatelé si toho byli vědomi: dominikánský řád je používal při tažení proti nevěřícím a heretikům (ostatně latinské označení dominikánů Ordo fratrum praedicatorum znamená Řád bratří kazatelů) a spolu s minority pro upevňování víry a poučení ve městech. Kázání v národním jazyce stojí v počátcích husitského hnutí a svobodné hlásání slova božího představuje jeden z požadavků čtyř pražských artikulů.
Samotné kázání, jeho příprava i provedení se diametrálně odlišovaly s ohledem na publikum. Jinak vypadalo kázání určené alespoň elementárně vzdělaným klášterním spolubratřím nebo kněžím přítomným na diecézní synodě, jinak každotýdenní kázání ve farnosti, kde bylo obvykle třeba posluchače zaujmout, aby vnímali obsah kázání více než jiné podněty z okolí. Právě s ohledem na poslední větu byly i často používané a opisované sbírky kázání používány hlavně jako vzory a byly případně podle potřeby modifikovány. Ze stejného důvodu se v rukopisném dochování nezřídka objevují jen elementární náčrtky kázání s uvedením biblického citátu a tématu, který má v další promluvě následovat. Užitkový charakter homiletických rukopisů je také nečiní zvláště poutavé vizuálně – jejich hodnota je především historická, jazykovědná a případně literární.
Na pomezí homiletické, liturgické a také nábožensko-vzdělavatelské, zábavné a eventuálně historiografické literatury patří legendy. Tento žánr (legenda = to, co má být čteno) se používá při liturgii o svátcích světců, kdy vypráví o jejich činech a zázracích. Ve stejném kontextu se využívá i při kázání a jako vzor hodný následování si ji mohou vypůjčit i díla jiného charakteru.
České reformní a husitské hnutí
Sbírky známých a rozšířených autorů vrcholného středověku, jakými byli např. Jakub z Voragine, Konrád z Brudelsheimu (tzv. Soccus), Konrád Holtnicker nebo Jan Kortz, jsou v českých knihovnách dochována běžně a hojně. Proto jsou zde zmíněna pouze díla osobností, spojených svým působením s českým prostředím.
- Konrád Waldhauser
- Konrád pocházel z Rakous, byl členem řádu augustiniánů kanovníků a v 60. letech 14. století působil v Praze, kde kázal v Týnském chrámu, a byl dále zpovědníkem a kaplanem Karla IV. V rukopisech je hojně dochovaná jeho Postila studentů pražské univerzity.
- Jan Milíč z Kroměříže
Reformní kazatel, který zpočátku působil v královské kanceláři, ale později se vzdal svých církevních funkcí, oddal se askezi a věnoval se kazatelské činnosti, což mu vyneslo obvinění z kacířství. Při své obhajobě v Avignonu roku 1374 zemřel. Jeho spisovatelské dílo zahrnuje především několik kazatelských sbírek, obsahujících ideální literární vzory, ne kázání, která byla reálně proslovena. - Další předhusitské sbírky
Kromě často opakovaných jmen v souvislosti s reformními proudy nalezly větší rozšíření (zčásti i mimo české země) soubory kázání dvou českých autorů, jimiž byli johanita Tomášek ze Strakonic a Johlín z Vodňan, člen zderazského kláštera řádu křižovníků s červeným křížem. - Jan Hus
Kazatelská činnost Jana Husa představuje jen část jeho díla, ovšem jeho působení v Betlémské kapli je dostatečně proslulé (zachycuje jej i iluminace na f. 37v Jenského kodexu). - Jan Želivský
Známé působení bývalého mnicha premonstrátského kláštera v Želivi se soustředí na jeho roli pražského kazatele (v kostele sv. Štěpána na Rybníčku a u P. Marie Sněžné) a radikálního lidového vůdce na přelomu druhého a třetího desetiletí 15. století. - Jakoubek ze Stříbra
Husitský kazatel a teolog, zastánce umírněného husitského směru, který jako první prosazoval přijímání pod obojí způsobou. Této problematice se také věnuje většina jeho traktátů. - Další rukopisy
Legendy
Jakub z Voragine: Zlatá legenda (Legenda aurea)
Autor legendy žil ve 13. století (zemřel v roce 1298) a kromě Zlaté legendy po sobě zanechal i díla historická a soubor kázání. Zlatá legenda byla jednoznačně nejpopulárnější legendistickou kompilací středověku, byla brzy překládána i do národních jazyků a také tištěna. Její základní text byl v různých prostředích doplňován o legendy dalších, regionálních světců. - Pasionál
Adaptací Zlaté legendy s použitím dalších pramenů byl i český Pasionál, který vznikl v roce 1357. Jeho autor, neznámý dominikán, jej sestavil na výzvu Jana ze Středy jako dar pro Karla IV. - Další legendistická díla a sborníky