Zábavná složka je přítomna v literatuře řady dalších žánrů a naopak, neoddělitelnou částí “zábavných” děl je jejich výchovná a naučná funkce. Jako je tomu i u jiných typů, přesné hranice neexistují. Jedním z charakteristických znaků zábavné literatury je její zakotvení v minulosti, ať už jde o příběhy z antických dějin nebo o rytířské eposy. Druhá z těchto skupin se obrací výrazněji na šlechtické publikum a prezentuje ideální vlastnosti příslušníků tohoto stavu, přičemž jde o překlady nebo adaptace básní ze západoevropského prostředí. Výraznější vazbou k době svého vzniku a větší původnosti se vyznačují skladby satirické, jejichž hrdinové se rekrutují častěji z obyvatel měst.
Typickým literárním typem na pomezí žánrů jsou exempla – krátké příběhy, které obvykle na konkrétních příkladech dokládají užitečnost dodržování věroučných příkazů popř. zhoubnost jejich nedodržování. Kromě této naučné funkce se často objevují v kontextu kázání, která mají oživovat.
- Rytířské eposy
- Satirické skladby
- Guido de Columnis: Historia destructionis Troiae (Kronika trojánská)
-
Románové zpracování dobytí Tróje, které bylo ve středověku velmi oblíbeno a dočkalo se řady překladů. Dvě vydání tohoto díla patří mezi české inkunábule, přičemž jedno z nich dokonce považováno za nejstarší český prvotisk vůbec.
- Gesta Romanorum
-
Rozšířeným souborem naučně-zábavných povídek byla tzv. Gesta Romanorum. Jejich označení se odvozuje od lokalizace řady příběhů do prostředí antického Říma, jednotlivé zápletky byly přitom jako inspirace používány i v době podstatně pozdější. Gesta byla v průběhu středověku překládána i do národních jazyků.
- Další zábavná literatura