Středověk si s sebou často nese nálepku temného období mezi antikou a renesancí. Jejich návaznost ovšem právě on zprostředkoval. Také jeho doba antické dědictví využívala, i když si z něj vybírala jen některé části, které opsala a zachovala.
Středověké vzdělávání navazovalo na pozdně antickou rétorskou školu. Aristoteles byl středověku Filosofem s velkým F, u něhož již nebylo třeba uvádět jméno. Oblíbenou a často citovanou autoritou v morálních otázkách představoval Seneca, Rétorika pro Herennia, za jejíhož autora byl (neprávem) považován Cicero, byla jednou ze základních učebnic tohoto oboru. Báseň De vetula, pocházející ze 13. století, byla připisována Ovidiovi, z něhož ještě navíc dělá křesťana, přírodní vědy využívaly poznatků nashromážděných v antice, i když zčásti zprostředkovaných arabským světem – to jsou jen některé namátkou vybrané příklady.
- Epistolae ad familiares
- Rukopis z roku 1470 obsahující Ciceronovy Epistolae ad familiares byl napsán pro humanistu, diplomata a královského kancléře Prokopa z Rabštejna.
Textus varii - Kodex z druhé poloviny 15. století zaznamenává Ciceronova a pseudo-Ciceronova rétorická díla De inventione a Rhetorica ad Herennium a dvojici historických spisů Gaia Sallustia Crispa Spiknutí Catilinovo a Válka s Jugurthou.
Ciceronis De oratore - Rukopis z druhé poloviny 15. století, blízký prostředí pražské univerzity, obsahuje Ciceronovo dílo De oratore a jeho životopis od florentského humanisty Leonarda Bruniho.
Textus varii - Sborník Platónových děl, většinou v překladu Leonarda Bruniho a s jeho úvody, pochází z druhé poloviny 15. století.
Historiae Philippicae - Rukopis z druhé poloviny 15. století vznikl patrně v Itálii a byl snad určen pro rozsáhlou a humanismem ovlivněnou knihovnu Matyáše Korvína. Obsahuje výtah z díla Gnaea Pompeia Troga Filippské dějiny, který pořídil Marcus Junianus Justinus.