Rétorika byla ve středověku jedním ze tří základních svobodných umění (gramatika, rétorika, dialektika). Základem tohoto trivia byla gramatika, která byla chápána jako umění správně hovořit a psát. Jejími učebnicemi byl zejména tzv. Donatus, vykládající osm částí řeči, doplněný pro gramatické jevy dílem Prisciána z Caesareje Institutiones grammaticae (Základy gramatiky). Změny v průběhu doby vedly k tvorbě nových příruček, které byly pro snazší zapamatování složeny ve verších (Doctrinale Allexandra de Villa Dei nebo Graecismus Eberharda z Béthune). Na gramatiku navazovala rétorika, ovšem zatímco v antice byla jejím smyslem výuka k řečnictví, které umožňovalo uplatnění mladého člověka ve veřejném životě, ve středověku bylo jejím cílem naučit náležitě skládat dopisy a listiny. Rétorika vycházela z práce s literárními texty a kladla důraz na formální vytříbenost projevu, v němž byl často styl podstatnější než obsah. Poslední část trivia, dialektika, učila logickému myšlení a formálním myšlenkovým postupům.
Ars dictandi, umění skládat písemnosti, bylo nejenom označením této dovednosti, ale také častým označením středověkých rétorických učebnic. Rozvíjení tohoto umění sloužily příručky se vzorovými texty jak dopisů, tak právních dokumentů. Někdy byly tyto texty vytvářeny uměle, jindy šlo o skutečně existující listiny nebo listy, z nichž byly vypuštěny všechny nebo některé konkrétní údaje. Skutečné jádro bývá častěji přítomné u listinných sbírek (formulářů), které byly pro ryze praktické potřeby kanceláří, vydávajících tyto písemnosti, nezřídka sestavovány v jejich prostředí. Listové formuláře (diktamina) mají ve větší míře charakter pouhých slohových cvičení.
- Liber formarum
- Rukopis z první poloviny 14. století obsahuje listinnou formulářovou sbírku Jindřicha z Isernie. Osoba autora, jehož působení je spojeno s kanceláří Přemysla Otakara II., a rozsah jeho díla jsou stále předmětem různých hypotéz.
- Tancredi Bononiensis Ordinis iudiciarii pars...
- Kodex pochází z poslední čtvrtiny 14. století a obsahuje jednak formulářový soubor písemností a notářských instrumentů, týkajících se zčásti pražské univerzity, jednak formulářovou sbírku olomouckého oficiála Sandera z Ranbowa (+ 1399).
- Formae literarum - Cancellaria Arnesti
- Hlavní část kodexu z druhé poloviny 14. století tvoří Cancellaria Arnesti, formulářová sbírka kanceláře prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
- Textus varii
- Rukopis z roku 1404 obsahuje na 161v-214v formulářovou sbírku Summa cancellariae Caroli IV., která představuje jeden z velmi důležitých pramenů pro poznání politických dějin doby Karla IV., s některými doplňky.
- Textus varii
- V rukopisu, jehož části jsou datovány roky 1467 a 1468, je na f. 1r-25v zapsán text věnovaný rétorice, který zčásti obsahuje zlomek teoretické příručky novoměstského písaře Prokopa o rétorice a fungování městských kanceláří Praxis cancellariae.
- Cancellaria regis Georgii
- Cancellaria regis Georgii
- Oba rukopisy obsahují sbírku písemností spojených s kanceláří Jiřího z Poděbrad, první pochází z druhé poloviny 15. století, druhý opis je mladší a byl vytvořen v 16. století.
- Rhetorica Dybini et alii textus
- Rukopis pochází z druhé poloviny 14. století, jeho část je datována rokem 1398. Obsahuje kromě jiných formulářů a rétorických textů i Viaticus, rétorickou příručku Mikuláše Dybina. Její autor působil v Drážďanech, jeho díla ale měla silnou odezvu i v Čechách.
- Dictamina, varii textus rhetorici
- Soubor rétorických příruček a formulářových sbírek obsahuje mj. text Summae dictaminum, v němž kompilátor českého původu podal teorii tvorby listů, kterou při výuce používala i pražská univerzita, a traktát Exercicium rhetorice, který byl (neprávem) považován za dílo Jana Husa.
- Epistolae et tractatus
- Rukopis z přelomu 14. a 15. století zaznamenává listy a traktáty Petra z Blois, který byl jednou z rétorických autorit středověku. Pořizovatelem rukopisu byl pozdější rektor pražské univerzity Jan Kardinál z Rejnštejna. Ne zcela užitkový charakter rukopisu dokládá úvodní iniciála s vyobrazením anglického krále Jindřicha II.